Básně

9. března 2015 v 13:05 |  Básně
Pokud jste zvědaví na mé literární pokusy, mrkněte zde :)


 

Beseda s Josefem Klímou

9. března 2015 v 9:27 |  Referáty

Ve čtvrtek 21.10. 2004 navštívila naše škola zámek Kinských. Konala se zde beseda se známým redaktorem televizního pořadu Na vlastní oči, Josefem Klímou. Na první pohled nás zaujalo jeho vzezření. Na hlavě mu rostly husté kudrnaté vlasy a taktéž obličej měl porostlý šedivým strništěm. Na očích měl velké tlusté brýle a celkový neupravený dojem ještě dotvářelo ležérní oblečení, které měl na sobě. Působil na nás v tom lepším případě jako vědec, v tom horším jako bezdomovec. Rozhodně ne jako redaktor nejsledovanější stanice v zemi.
Později nám vysvětlil, že tento dojem navozuje záměrně, aby on i jeho reportáže působili autentičtěji a věrohodněji.
Po příchodu na scénu se nám představil a řekl nám něco o sobě. Nejdřív, to bylo ještě za minulého režimu, pracoval jako novinář na volné noze, protože nechtěl být členem tehdejší vládnoucí strany, do níž by musel nepochybně vstoupit, kdyby chtěl psát pro nějaké oficiální noviny. Tak se protloukal až přišla revoluce a po ní ještě s několika přáteli-novináři, založili noviny. Zpočátku všechno fungovalo, ale po nějaké době zjistili, že mají na chod novin každý trochu jiný názor a proto z redakce odešel. V té době dostal nabídku do teprve vznikající televize Nova. Velice ho lákalo být u zrodu nové celoplošné televize, a proto se rozhodl nabídku přijmout. Pořad Na vlastní oči vznikl především z jeho iniciativy a i název pochází z jeho hlavy na což je i patřičně pyšný. A z do té doby neznámého novináře se stává úspěšný televizní moderátor.
Jeho práce je velice zajímavá a někdy i nebezpečná. Vyprávěl nám například, když natáčel v Hodoníně o mladíkovi, kterého tři příslušníci hnutí skinheads ukopali k smrti. Strýc jednoho z nich byl policista a celý případ se neustále zdržoval a nikdo nebyl potrestán. Přijel proto na místo, aby policii popohnal k práci a chtěl si i promluvit s těmi kdo měli mít mladíkovu smrt na svědomí. Nebyli ovšem nikde k sehnání a jediné místo, kde se s nimi mohl setkat byla místní tancovačka na kterou chodily vesměs příslušníci již zmíněného hnutí. Nezbývalo mu tedy než se vydat přímo do "jámy lvové". Televize Nova mu sice přiděla dva bodyguardy, ale ti museli stejně stát opodál, aby je zbytečně nedráždili a nedošlo k nějakému konfliktu. Přímo mezi "holé lebky" se tedy musel vydat sám. Během chvíli ho obstoupila asi stovka skinheadů a v té chvíli, jak se nám přiznal, v něm byla malá dušička. Naštěstí vše dobře dopadlo, protože člověk z televize byl pro ně taková rarita, že se jej rozhodli ušetřit. Ovšem žádného rozumného slova, jak ostatně předpokládal, se od nich nedočkal.
Jindy zase musel přímo mezi fanoušky Baníku Ostrava, kteří jsou proslulý demolováním cizích stadionů. Musel se s nimi opít, aby z nich dostal nějaké informace.
Na závěr ještě zodpověděl několik dotazů, které jsme mohli posílat během jeho vyprávění a jelikož ve volných chvílí skládá písničky, rozloučil se s námi zahráním několika z nich.




Co je Crowdfunding

23. února 2015 v 18:03 |  Co je
Crowdfunding je shánění peněz na financování různých projektů nikoli cestou oslovování velkých investorů, ale hromadného oslovení široké veřejnosti.
Pro usnadnění crowdfundingu existují servery, které podporované projekty umožňují vyhledat. Každý projekt většinou obsahuje:
  • název a popis
  • motivační video (volitelně)
  • kategorii, do které patří
  • rozpis toho, kam vybrané peníze půjdou
  • rizika a odpovědnosti
  • plán financování
  • cíle
Vybrané finance bývají strukturovány do základní částky, jejíž vybrání bude schopno financovat projekt jen sám o sobě - v "základní verzi", a dodatečných cílů (achievements), za vybrání každého z nichž autoři projektu slibují přidat do projektu určitý rys nebo jej vylepšit popsaným způsobem.

Více informací, případně můžete doplnit: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Crowdfunding&oldid=12249175


 


Co je Fundlift

23. února 2015 v 18:02 |  Co je
Fundlift je platforma díky které může kdokoliv zhodnotit své prostředky investicí do nadějné firmy a zajímavé projekty dostávají možnost, jak získat další financování a dát o sobě vědět. Stojí za ní Investiční skupina Rockaway ve spolupráci s finanční skupinou Roklen, která je řádně licencovaným obchodníkem s cennými papíry. Funguje na principu Crowdfundingu, což je shromažďování finančních prostředků prostřednictvím široké veřejnosti; jedná se o inovativní způsob financování především začínajících projektů a SMEs přes internet. Equity crowdfunding je jediným druhem crowdfundingu, kdy investor získává přímý obchodní podíl, akcie nebo jiné cenné papíry společnosti, kterou financuje - investor se tak může podílet na růstu firmy a jejích budoucích ziscích. V České republice je tato aktivita regulována ČNB.


fd

Co je Selfie

23. února 2015 v 15:45 |  Co je
Selfie je typ fotografického autoportrétu, pořízeného z ruky za pomocí digitálního fotoaparátu či chytrého telefonu. Ve slovníku Oxford Dictionaries Online je popsán jako "fotografie sebe sama, běžně pořízená chytrým telefonem nebo webkamerou a nahrána na sociální síť". Selfies jsou často určena pro publikování na sociálních sítích a sítích pro sdílení fotografií online, jako jsou Facebook, Twitter, Instagram, Pinterest a Snapchat. V Koreji se často používá termínu selca (zkratka pro "self camera"). Selfies jsou většinou neformální snímky pořízené "z ruky" či před zrcadlem. Na snímcích je zobrazen buď fotograf sám, nebo fotograf a tolik lidí, kolik se jich vejde do záběru. Skupinové selfies jsou označovány jako "group selfies". V dubnu 2013 britský deník the Guardian zahájil natáčení série zvané Thinkfluencer, která dokumentuje fenomén selfie v Británii.

Pokud chcete vědět více informací o historii, popularitě a dalších věcech: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Selfie&oldid=11882308




Co je Instagram

23. února 2015 v 15:15 |  Co je
Několik základních informací o fenoménu jménem Instagram. Co si o něm myslíte Vy? Hlasujte v anketě na konci článku.

Instagram je volně dostupná aplikace pro platformu iOS (Apple), Android a Windowse Phone 8, která svým uživatelům umožňuje sdílení fotografií. K tomu je určena řada filtrů, které lze na pořízenou fotografii aplikovat. Také formát fotografie je odlišný a jako odkaz na fotoaparáty značky Kodak a Polaroid jsou výsledné snímky ve čtvercovém formátu, zatímco kamery zařízení se systémem iOS používají poměr stran 3:2. Aplikace se nesnaží konkurovat jiným sociálním službám, ba naopak umožňuje snadné sdílení fotografií na další sociální sítě jako je Facebook, Twitter,Flicr, případně na publikační služby Posterou a Tumblr.
Aplikace je určena primárně pro mobilní telefon iPhone a většinu mobilních zařízení s OS Android, současně je však kompatibilní s iPod Touch a iPad.
V prosinci 2013 Instagram přidal funkci s názvem Instagram Direct, který umožňuje uživatelům posílat fotografie pouze určitého uživatele nebo skupinu uživatelů, spíše než být viditelné pro všechny. Tímto Instagram reagoval na stoupající oblibu služby Snapchat.

Pokud se chcete dozvědět více o historií apod.: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Instagram&oldid=11866215




Charles Bukowski

23. února 2015 v 13:20 |  Referáty

Charles Bukowski

(16.8.1920-9.3.1994)








Americký spisovatel původem z německého Ardenachu. Když mu byly tři roky, jeho rodina se přestěhovala do Los Angeles. Během života se aktivně věnoval pití piva, sázení na koňské dostihy a spaní s mnoha ženami. Kromě toho prošel kus států a vystřídal spoustu zaměstnání před tím, než se stal aspoň trochu slavným coby spisovatel hlavně poezie, ale i povídek.

Svojí tvorbou i způsobem života se Bukowski řadí do Beat Generation. Ve skutečnosti však s nimi neměl nic společného. Jeho přístup k životu a cíle, byly totiž zcela jiné a do podvědomí veřejnosti se jako spisovatel výrazně zapsal až v osmdesátých letech. I přes mnohé pitky, experimenty s nejrůznějšími bobulemi a bezostyšné dobývání ženských tajemství se dožil poměrně vysokého věku. Přesto se svého snu - souložit v osmdesáti s osmnáctiletou dívkou - již nedočkal.

Bukovského tvorba je něco zcela neobvyklého. Texty jsou lehké a plné drsného humoru, který samozřejmě není pro každého, avšak kdo v něm jednou najde zalíbení, zůstane mu věrný. Pozitivní je i to, z jaké pozice a jak jsou jeho knihy psány. Častý vypravěč Chinaski totiž nežije na výsluní a umožňuje nám tak zahlédnout Ameriku i z její druhé, stinné či spodní strany. Bukovského knihy jsou o lidech dole a ukazují nám jejich běžný rutinní život, který se tolik liší od amerického snu.





PŘEČTENÁ DÍLA CHARLESE BUKOWSKEHO



Poezie:
- Láska je pes

Romány:
- Šunkový nářez
- Škvár
- Poštovní úřad
- Hollywood
- Ženy

Povídky:
- Erekce, ejakulace, exhibice a další příběhy obyčejného šílenství
- Všechny řitě světa i ta má

Šunkový nářez - krátký popis



Hlavní hrdina se jmenuje Henry Chinaski, ale prakticky jde o samotného autora Charlese Bukowskeho. Henry se narodil roku 1920 v německém Ardenachu. Jeho otec byl velice přísný a často ho bil. Nutil ho sekat trávník v době, kdy si ostatní děti hrály. Poté kontroloval každé stéblo trávy zda je správně zastřižené. Pokud tomu tak nebylo (a jeho otec vždycky nějaký kousek našel), malý Henry dostal pořádný výprask. Nenáviděl svého otce. S matkou nevycházel o moc lépe. Zazlíval jí, že se ho nikdy nezastala a jen všemu tomu bití přihlížela.

Když mu bylo kolem šestnácti let objevily se mu na obličej ošklivé boláky. Lékaři si s tím nevěděli rady. Pravidelně docházel na léčbu elektrickou jehlou, ale nepomáhalo to. Dokonce kvůli tomu půl roku nechodil do školy. Spolužáci se mu posmívali a navázat kontakt s dívkou pro něj bylo naprosto vyloučené. Velice se kvůli tomu trápil, ale v této době měl hodně času a přečetl mnoho knih, především ruské autory.
Na střední škole se spřátelil s několika hochy, ale opravdové přátelství s nimi nikdy nenavázal. Byl považován za podivína a společnosti se spíše vyhýbal. Jistou dobu se scházel s partou jež přepadávala kamiony s alkoholem. V této době hodně pil a absolvoval nesčetné množství rvaček. Přestože nepatřil k těm nejsilnějším, respekt si získal a to především svojí odvahou. Sám o sobě prohlásil, že má povahu "ledově klidného muže".

Kniha končí popisem útoku na Pearl Harbor, což byla americká vojenská základna v Tichomoří. Henryho přítel dostává povolávací rozkaz a musí se dostavit ke svému oddílu.
Scéna zachycuje loučení s přítelem. Hlavní hrdina zažívá smíšené pocity.



Úryvek z knihy:

Po všechna ta léta mě to unavovalo…to, že jsem měl touhu a potřebu žít, ale neměl jsem na to schopnosti. Zarazil jsem mu prudce pravačku do žaludku a slyšel jsem ho vyjeknout, tak jsem ho popadl levou rukou za krk a dal mu další ránu do žaludku. Pak jsem ho od sebe odstrčil a jednou dvakrát ho praštil přímo do toho vymodelovaného obličeje. Viděl jsem jeho oči a to bylo senza. Dal jsem mu pocítit něco, co předtím nikdy nezažil. Strach. Měl strach, protože nevěděl, jak se vyrovnat s porážkou. Rozhodl jsem se, že ho dodělám pomalu…


Cosi (ukázka básně)


došli mi sirky.

péra v gauči

jsou polámaná.

ukradli mi kufr.

ukradli mi olejovou malbu

dvou růžových očí.

auto je v háji.

v koupelně lezou po zdi ryběnky.

má láska je v háji.

zato akcie šli dnes

nahoru.



Zdroje:

- INTERNET
- MASARYKOVA VEŘEJNÁ KNIHOVNA


Hovory s T. G. Masarykem

13. února 2015 v 15:28 |  Referáty



Kniha spisovatele Karla Čapka se skládá ze tří, dříve samostatných, částí. První díl má název Věk mladosti. Zde Tomáš Garrigue Masaryk vzpomíná na své dětství a studentská léta. Narodil se a vyrostl na Moravě v okolí Hodonína. Jeho otec byl kočím na císařských statcích, později se stal drábem a nakonec hospodářem. Byl to prostý a nadaný člověk, ale nedostalo se mu vzdělání. Uměl trochu číst a i přesto, že byl neučený, schvaloval, aby se mladý Tomáš učil a dokonce se nestyděl učit s ním. Hlavou rodiny však byla jeho matka. Byla velice zbožná, ale neměla mnoho času chodit do kostela. Bývala kuchařka u pánů v Hodoníně. Masaryk vzpomíná, že to byla chytrá a moudrá žena, která měla ohromně ráda své děti a chtěla, aby z nich "něco vyrostlo". Proto důsledně dbala na jejich vzdělání.
Roku 1877 se v Lipsku seznámil s Charlottou Garriguovou a o rok později se konala svatba. Tato žena se stala jeho životní láskou a měla rozhodující vliv na jeho duchovní vývoj. Byli to především její pravdivost a nekompromisnost, které na něj měli veliký výchovný vliv, a také to, že nikdy nelhala.

Druhá část je pojmenována Život a práce. Začátky ve Vídni nebyly lehké. Bydlel se svou ženou ve světnici s jedním oknem a předsíní. Snídani si vařili doma, ale na oběd chodili do jedné laciné hospody. V té době se zřizovala v Praze česká univerzita a on dostal pozvání jít do Prahy. Přijal s jistými obavami, protože Prahu neznal. Našel si byt v Karlově ulici na Smíchově a později se přestěhoval na Vinohrady. I tady žil se svou rodinou skromně a občas si musel i vypůjčit. Přednášel filozofii a pozvolna vnikal do pražské společnosti.
Jeho názory nebyli vždy přijímány s pochopením, a proto vyvolával mnoho kontroverzí. Nejvíce známy jsou dvě aféry. V té první nazvané "hilsneriáda" musel vyvracet pověru o rituální vraždě. Studoval proto i kriminalistiku a fyziologii. O tom všem potom podal zprávu veřejnosti, ale přesto se proti němu konali demonstrace a univerzita kvůli tomu musela na čtrnáct dní zastavit jeho přednášky. Ale i v tomto případě došlo naplnění známé přísloví, že všechno zlé je k něčemu dobré, a to když za války světový tisk, který byl zčásti řízen nebo financován židy, psal o jeho snaze, vytvořit samostatný stát, sympaticky nebo alespoň slušně.
Druhý spor se týkal pravosti tzv. Rukopisu královédvorského a zelenohorského. Masaryk zpochybnil jeho pravost a byl za to označen jako nevlastenec a zrádce národa. Byla proti němu rozpoutána hloupá a pomlouvačná kampaň, která trvala léta. Nakonec se ukázalo, že rukopisy jsou skutečně falzum.
Před válkou kandidoval na Valašsku do říšského sněmu a také tam byl za tento kraj zvolen.
Během války na něho rakouská vláda vydala zatykač a Masaryk byl nucen emigrovat. Procestoval mnoho zemí a nakonec zakotvil v Rusku, kde se podílel na vzniku Československých legií. U vojáků si získal respekt svojí odvahou a lidským přístupem.
V roce 1918 navštívil Spojené státy americké a vymohl si u tehdejšího prezidenta Wilsona uznání samostatného československého státu. Stal se prvním prezidentem nově vzniklého Československa a tím naplnil to, o co celý život usiloval-dát národu, který po staletí trpěl pod cizí nadvládou, možnost, aby si vládl sám.

Třetí díl dostal název Myšlení a život. Malinko se liší od dvou předešlých a to tím, že je doplněn otázkami autora knihy Karla Čapka. Je napsán formou rozhovoru. Masaryk zde vysvětluj svůj postoj k mnoha otázkám. Jako prezident především k politice, ale také k filozofii, literatuře a velký prostor je věnován také jeho vztahu k náboženství.


Kniha je opatřena ještě částí nazvanou Mlčení s T. G. Masarykem, která je jakýmsi autorovým doslovem. Karel Čapek v ní popisuje jak Hovory vlastně vznikly, a že to nebylo vždy jednoduché. Nebyly napsány tak souvislé jak vypadají a žádné téma nebylo vyčerpáno na posezení a tak po pořádku. Vznikaly téměř devět let trpělivým zaznamenáváním prezidentových výpovědí. A že to vždy nešlo "jako po másle" nám autor dokladuje na několika případech. Například když se zeptal: "Jak to vlastně bylo s tím rukopisným bojem?" Prezident jen potřásl hlavou. "Nepěkné," řekl po chvíli a začal si čistit skřipec.
Druhého dne si pisatel připravil jinou otázku: "A co jste dělal v devadesátých letech"
"Chyby," odpověděl prezident lakonicky, a tím považoval věc za odbytou.
Inu nebylo to lehké psaní a stálo to mnoho sil oba spolupracovníky, ale nakonec vzniklo jedinečné dílo, které nám podává ucelený pohled na člověka, který se zasloužil o vznik samostatného Československého státu.

Můj názor na tuto knihu je veskrze kladný. Z útržků rozhovorů dokázal Karel Čapek poskládat živý obraz člověk, na kterého bychom neměli zapomenout. Tomáš Garrigue Masaryk byl opravdu osobností, jakých máme v našich dějinách jen poskrovnu. Byl velikým zastáncem demokracie a zároveň jejím důsledným kritikem. Nebyl tolik naivní, aby neviděl chyby, které tento systém má, ale přesto považoval pestrost názorů za to nejcennější. Nechtěl, aby se na chodu státu podílelo jen několik "vyvolených", ale požadoval, aby ruku k dílu přiložil každý z nás. Usiloval o politiku rozumnou a poctivou. A v tom bychom si mohli vzít ponaučení i dnes.









ZDROJE:
- Masarykova veřejná knihovna
- www.svet-literatury.wz.cz

Kam dál